AiR online / Scott Eric Williams (ZA)

Scott Eric Williams (ZA)

• „Můj projekt jsem nazval "Africké Hikikomori“. Půjde o časopis v pdf kombinující text, koláž, myšlenkové mapy, fotografii a dokumentaci módní studie. Hikikomori je termín identifikující převážně Japonce, kteří jsou společností natolik rozčarovaní, že si sami zvolili život v osobní izolaci. Ačkoli jsem Jihoafričan, vztahuji se k Hikikomori, jelikož se s věkem stávám sociálně neobratným. Legislativní izolace COVID-19 přináší zvláštní rozměr. Během ní jsem pozoroval, že lidé začali nosit ochranné hygienické masky. Jako umělec, který ve své praxi často používá kostýmy a oděvy, jsem o nich začal přemýšlet v módním kontextu. Na mysl mi vytanul Martin Margiela, která masky používá jako svou značku. V roce 2009 Margiela odešel ze světa módy do izolace kvůli rozčarování s módním světem. Ve svém zinu se jako africký Hikikomori pokusím o propojení s tropy afrických masek a módy.“

Scott Eric Williams je umělec–samouk z Kapského města v Jihoafrické republice. Ve své tvorbě pracuje s různorudými médii – vytváří objekty z recyklovaných materiálů, vytváří ziny, pracuje s veřejným prostorem a věnuje se tématu africké identity. 

African Kikikomori (e-zin ke stažení)

Nad myšlenkou věnovat se tématu afrického Hikikomori jsem uvažoval už nějaký čas a tato platforma mi nakonec umožnila logickou a empatickou realizaci mého nápadu. Bylo rozhodně stimulující uvažovat nad městem z hlediska naší nepřítomnosti a osobních zkušeností v izolaci. S formátem koláže jsem nepracoval už poměrně dlouho. Naposledy jsem něco takového dělal myslím v roce 2012 v rámci seminářů pro děti. Pořádně jsem nepsal už také skoro rok a tento projekt mi umožnil psát bez tlaků redakční povahy. 

Během tohoto období jsem díky povaze práce během koronavirové uzavírky utrpěl nepříjemné zranění zad. Nejenže jsem musel dělat administrační práci, ale také jsem musel učit online, což znamenalo více času u mého stolu. Musel jsem podstoupit fyzioterapii a koupit si novou kancelářskou židli a stále se léčím. To vše nepochybně ovlivnilo můj výstup z rezidence. Plánoval jsem mnohem ambicióznější výrobu a fotografický výstup, ale bolesti zad a dlouhé zotavování mi to neumožnilo. 

Moje „nemoc“ také znamenala, že jsem nebyl tolik v kontaktu s ostatními rezidenčními umělci. Bylo pro mě obtížné navázat kontakt a podpořit práci ostatních umělců. Přál bych si, aby to bylo jiné, ale toto je pravděpodobně povaha experimentu během tak nepředvídatelného období naší existence.