zrovna včera jsem měl cestu přes zdymadlo a prohlížel jsem si shluk tagů a šablonovoho sprejování extrémistů a mezi těmito městskými streetovými projevy na mne hleděli andělé …

Vstává až ve tři čtvrtě na osm, protože do školy to má kousek, asi 300 m. Bydlí v posledním paneláku s okny směrem na Rosice. V této době je tam ještě pole a za ním železniční přejezd, ale právě se začíná stavět nadjezd do Rosic.

Nejsem z Pardubic, přistěhovala jsem se sem. S tím už se člověk holt narodí... Nemám dětské vzpomínky na místní cukrárny, na zdejší povinnou školní docházku, na to, kde jsem si poprvé rozbila o chodník hlavu nebo lokte či kolena. Já chodila na zmrzku do Světozoru, v ZŠ U Santošky obdivovala v kalhotech zastrčenou mikinu pančitele Žváčka a co se týče těch hlav, loktů a kolen, pak pražské chodníky, patníky či kořeny jsem poznala všeobecně docela zblízka, to by bylo nadlouho.

Při nedělním brouzdaní po picích se nám s manželkou podařilo narazit na něco, co bych opravdu nečekal. Mezi více-méně (tedy spíš méně) vydařenou realizací všemožných tagů a ~graffiti se objevilo něco, co dokázalo vygenerovat v mé hlavě spojení na oblíbené věcičky z produkce banksy. Pro ty, kteří ještě neviděli – jděte se také podívat na život myší v pardubickém podchodě…

první a pokusné příspěvky z nové a doufám brzy obsažné serie detailů městského života ó jak jsou rozmanití – foťte je také PS: ne že bych byl originální, autorství zájnu o kanály patří Jirkovi Nekovářovi, který už před lety začal dělat jejich frotáže, jestlipak je dodělal?