T 15 / Nejmagičtější místo v Pardubicích?

Místo, kde voda a průmysl společně utvářejí podivuhodnou divokou krajinu. Příroda zaniká a opět vzniká – a kdy to můžeme poznat lépe než koncem podzimu?

Proto jsme se vydali na procházku do míst, kde by málokdo čekal jakoukoli přírodu: na pardubická odkaliště. Kouzelný svět za městskými humny, o kterém jste možná nevěděli. Průvodcem byl přírodovědec Jan Dušek ze spolku Beleco - externí odkaz.

Výletu se také zůčastnil pan Bohuslav Mocek – vedoucí přírodovědeckého oddělení Muzea východních Čech v Hradci Králové, který připravil zajímavý text s fotodokumentací.

Co jsme neviděli na exkurzi k pardubickým odkalištím 22. listopadu 2015

Na západním okraji Rosic nad Labem se nachází na poměrně malé ploše řada biotopů s velmi odlišnou mírou vlivu lidské činnosti. Mohli se o tom přesvědčit i účastníci nedělního setkání, kteří se přišli 22. listopadu s touto polabskou krajinou blíže seznámit (obr. 1, 2). Místní druhy fauny hmyzu a korýšů, které byly při exkurzi jmenovány, již očekávají příchod zimy ve formě klidových stádií (vajíček, kukel nebo v úkrytu – každý podle vlastní životní strategie. Z řady živočichů, které jsme neviděli, si zasluhují pozornost 3 druhy hmyzu a 1 korýš, kteří zároveň reprezentují 4 hlavní biotopy.

Listonoh letní (Triops cancriformis) – obr. 3, 4

Je typickým obyvatelem letních periodických tůní s bahnitým dnem, do něhož se zahrabává. Larvy se líhnou z vajíček při teplotě vody alespoň 10 °C. Vajíčka jsou velmi odolná, vyžadují vyschnutí a vydrží v půdě až několik desítek let.

Na pravém břehu Labe u Rosic přežívá populace v periodických zvodnělých depresích a kalužích na motokrosovém cvičišti (bývalé vojenské cvičiště) – obr. 5, 6.

Tento kriticky ohrožený druh je závislý na výskytu a obnově ranných stádií vegetace a terénních nerovností. Taková stanoviště dříve vznikala v důsledku přírodních katastrof (povodně, eroze), při tradičním zemědělském hospodaření pak pojezdy povozů po nezpevněných cestách, těžbou cihlářské hlíny nebo písku apod. V současné krajině se většina lokalit listonoha letního nachází v bývalých vojenských cvičištích, kde vhodná stanoviště vznikala pojezdy těžké vojenské techniky – obr. 7.

klínatka rohatá (Ophiogomphus cecilia) – obr. 8

Celoevropsky ohrožený a chráněný druh vážky z čeledi klínatkovitých (Gomphidae). Larvy (nymfy) žijí v písku čistých tekoucích vod, živí se malým vodním hmyzem, vyvíjí se 2–4 roky. Na lokalitě, kterou jsme navštívili, se larvy vyvíjejí v písečných a bahnitých náplavech v proudných příbřežních úsecích toku Labe – obr. 9.


Současné koryto nížinné části Labe je z velké části umělé nebo upravené – obr.10. Úsek u Rosic nad Labem byl regulován až koncem 60. let 20. století, na rozdíl od většiny toku, kde regulace probíhala od počátku 20. století. Další úpravy, zajišťující zvýšenou kapacitu koryta a ochranu proti povodním (prohrábky, rozšiřování břehů, stavba a navyšování hrází), pokračovaly od 50. let 20. století až do současnosti. Regulace Labe a znečištění vody, které vrcholilo v 80. letech 20. století, se projevily na úbytku vhodných stanovišť řady citlivých druhů vodní flóry a fauny. V posledních desetiletích se zlepšila kvalita vody a některé druhy se v Labi opět vyskytují. Kromě výše uvedeného druhu je to např. ještě vzácnější klínatka žlutonohá (Stylurus flavipes).


lesák rumělkový (Cucujus cinnaberinus) – obr. 11


„ Pralesní“ stromový druh brouka, který ke svému vývoji vyžaduje dostatečný počet padlých či zlomených stromů v porostech s přirozenou skladbou dřevin. Larvy se vyvíjejí v hnijícím vlhkém, černohnědě zabarveném lýku pod uvolněnou borkou. Je celoevropsky chráněný (NATURA 2000), v ČR v kategorii silně ohrožený. Po řadu let byl známý pouze z Beskyd (NPR Mionší) a lužních lesů při dolním toku Dyje. Od konce devadesátých let dvacátého století se však objevují nové nálezy, ve východním Polabí. Žije zejména na řadě míst v nivě Labe a dolní úsecích přítoků (Loučná, Chrudimka, Orlice), kde se vyvíjí v dožívajících hybridních topolech z výsadeb z 50. let. Jedna z největších populací lesáka rumělkového se vyvíjí v odumírajících hybridních topolech rostoucích v bezprostřední blízkosti oplocení bývalých Východočeských chemických závodů (obr. 12).

Původní lužní lesy byly většinou vykáceny a nahrazeny loukami nebo byly zničeny při regulaci řek, často došlo k jejich odumírání po odvodnění. Lesní druhy hmyzu vázané na staré a odumírající stromy s dutinami a stromovými houbami jsou nejohroženější skupinou organizmů v evropském prostoru. Jde většinou o „ pralesní relikty", které trvale nemohou přežít v hospodářských lesích, kde chybí koncové stádium odumírání a rozpadu stromů. Druhotnými stanovišti těchto dendrofilních druhů jsou staré stromy v alejích, na hrázích a i v zanedbaných“ průmyslových zónách.

svižník písčinný (Cicindela arenaria) – obr. 13


Specializovaný psamofilní (pískomilný) brouk, jehož dravé larvy žijí v kolmých chodbičkách budovaných v písčitém substrátu. V ČR se vyskytuje sporadicky na několika lokalitách, z nichž většina je druhotných (výsypky, popílkoviště, kaolinové lomy). Před deseti lety se vyskytoval v poměrně hojném počtu na suchých částech deponie popílku (obr. 14), po obnovení provozu a zavodnění substrátu (obr. 15) populace postupně zanikala. Nyní je možno výskyt označit za nepotvrzený, druh zde pravděpodobně přežívá na hranici pozorovatelnosti.



Přirozená stanoviště s obnaženým pískem byla i minulosti v regionu vzácná a proto psamofilní organizmy patří k nejohroženějším. Písčitý substrát je v současnosti téměř vždy odkryt a uvolněn v důsledku lidské činnosti (těžba písku, terénní zářezy, sešlap a pojezdy vozidel v turistických lokalitách, vojenských prostorech, cyklokrosových a motokrosových areálech, hipodromech). Chráněné a ohrožené druhy přežívají proto převážně na druhotných stanovištích a jejich ochrana je závislá na aktivních lidských zásazích do prostředí. Také deponie popílku se mohou za příznivých okolností stát významnými lokalitami chráněných nebo ohrožených druhů, neboť elektrárenský popílek strukturou odpovídá vátým pískům.

Popisky k fotkám

obr. 1, 2: Účastnici procházky k pardubickým odkalištím (22.11.2015)
obr. 3, 4: Listonoh letní (Triops cancriformis) (16.7.2005)
obr. 5: Periodické louže na motokrosové dráze (dříve vojenské cvičiště) u odstaveného labského ramene pod farou v Rosicích - lokalita listonoha letního (23.7.2007)
obr. 6: Motokrosový areál s množstvím zavodnělých depresí vhodných pro vývoj listonoha letního. (22.11. 2015)
obr. 7: Pásová vojenská technika v přírodní památce Na Plachtě v Hradci Králové. Pojezdy na vyznačených místech slouží m.j. k obnově stanovišť listonoha letního. (18.4. 2011)
obr. 8: Klínatka rohatá (Ophiogomphus cecilia) – samec (23.7.2015)
obr. 9: Levý břeh Labe u mostu ve Svítkově. Imaga vážek často usedají na vyšší bylinnou vegetaci na hrázích. (23.6.2013)
obr. 10: Pohled na současné koryto Labe z mostu ve Svítkově. Na levém břehu (na obzoru snímku) je plánována výstavba pardubického přístavu (23.12.2013)
obr. 11: Lesák rumělkový (Cucujus cinnaberinus). Imaga přezimují pod kůrou suchých stromů (12.1.2003)
obr. 12: Skupina mohutných topolů v těsné blízkosti oplocení bývalého areálu VCHZ. Typickým stanovištěm vývoje larev lesáka jsou zasychající kosterní větvě s odlupující se kůrou (30.3.2005)
obr. 13: Svižník písčinný (Cicindela arenaria). Brouci mají všechny atributy predátorů – velké oči, mohutná kusadla, běhavé končetiny (navíc velice obratně létají). (23.6.2006)
obr. 14: Plocha se suchou deponií popílku se stala druhotným stanovištěm řady pískomilných druhů hmyzu (11.5.2008)
obr. 15: Současný stav popílkoviště – většina plochy je zaplavena vodou, kterou je dopravován v suspenzi jemný popílek ze spalin elektrárny v Semtíně. (22.11. 2015)
obr. 16:. Na závěr inspirace na zimní výlet, kdy je i šedé popílkoviště bílé. Vzhledem k průběhu zimy v posledních letech jde o momentku ze dne 27.1.2007

Text a foto © Bohuslav Mocek, Muzeum východních Čech Hradec Králové (fotografovaný hmyz je z tohoto území).

Pořádalo Offcity z. s. za finanční podpory Ministerstva kultury ČR, statutárního města Pardubice a Nadace české architektury.